Narodila jsem se v Praze v roce 1986, kde jsem žila do osmi let. Poté se maminka podruhé vdala a přestěhovali jsme se na samotu. Samota se tak stala mou přítelkyní na dalších deset let. Když jsem se, už jako dospělá, vrátila zpátky do Prahy, učila jsem se znovu žít. Zběsile jsem doháněla vše zameškané. Deset let trápení si vybralo svou daň, a mě tak čekala spousta práce. Musela jsem se převychovat, abych se naučila být zas šťastná. Být tou, kým jsem byla, než se všechno podělalo. Cesta to byla plná pokusů a omylů, ale pokud se o mně opravdu něco s jistotou dá říct, pak je to to, že se nikdy nevzdávám. 

Od útlého dětství jsem nacházela útočiště v říši snů, v objetí stránek knih, v tichém šepotu přírody a v nekonečné svobodě kreativity. Tam, kde vnější svět zpočátku nebyl laskavý, rozkvetl můj vlastní, bohatý vnitřní vesmír.

Fascinace přírodními divy, hrou barev a tvarů, ale i spletitostí lidské duše – jejich povahou, chováním, prožívanými emocemi a jedinečným způsobem myšlení – to vše mě odjakživa pohánělo k hlubšímu zkoumání. Toužila jsem nahlédnout pod povrch, proniknout k samotné podstatě. A právě život sám, se vším, co mi přichází do cesty, se stal nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro mé obrazy.

Představte si obyčejnou ulici, a na ní nenápadnou louži s duhovými odlesky uniklého benzínu. Pro mnohé nic pozoruhodného. Ale mé oči v ní spatřují symfonii barev, tančících v paprscích slunce, neustále se proměňujících a třpytících. V té malé vodní ploše pulzuje vlastní mikrokosmos, kde vše souvisí se vším, v dokonalé vzájemné propojenosti. Mým záměrem není otrocky zachytit vnější realitu, ale spíše esenciální emoci, vibrující energii okamžiku.

Má tvorba pramení z hlubin intuice, je spontánní a nespoutaná. Svoboda je jejím hnacím motorem i konečným cílem. Do každého díla vkládám celou svou bytost – jizvy na duši, prožité strasti i radosti, děsivé noční můry i sny plné naděje.

Když se pouštím do malování, neexistuje předem daný koncept. Ten se zjevuje až v onom magickém okamžiku, kdy cítím, že "takto je to ono" – ten pověstný "aha moment". Je to fascinující dialog s podvědomím, možná i s hlubinami nevědomí. Někdy se sama sobě usměji a pomyslím si, že tohle už je vážně trochu "na hlavu". 😊

Malování je pro mě hrou, meditací, prostorem, kde přestává existovat čas a mizí myšlenky na důsledky či výsledky. Je to chvíle, kdy mé nitro konečně nachází svůj hlas a touží být vyslyšeno.

 Ponořte se do světa fantazie a nekonečna významů a mrkněte na Moje práce.

Martina Češpivo ♥