Vítej, člověče...

Když fantazie rozehraje struny mé duše, barvy se smíchají s emocemi a podvědomí na povrch vše tlačí. 

Ve stavu, kdy mé nitro chce křičet a vyjádřit nevyjádřené. Moje ruce automaticky volí co, kam, a jak.

Tam někde uvnitř je milion vzpomínek šťastných i nešťastných...Těch, které stvořily mne a nyní tvoří mé obrazy. Abstraktní expresionismus, neuchopitelný, často nepochopený, ale tak intenzivní... Spustí vlnu, která ti připomíná, že cítit je lidské. 

Strach,vztek,láska,stud, ponížení,radost,hrdost...

Kreativita, tak dlouho potlačovaná, vyvěrá z hloubek.

 Musela být zticha, teď bude křičet. Už nikdy nebude jen mlčet.